Poznejte své oko (4. díl – okohybné svaly, slzné ústrojí, řasy, oční víčka)

V předchozích dílech jsme se postupně ponořili do stavby oka od jeho povrchu až po hluboké struktury, kde vzniká samotné vidění. V dnešním, závěrečném díle se zaměříme na části, které sice nejsou přímo součástí optického systému, ale bez nich by oko nemohlo fungovat, chránit se ani udržovat prostředí potřebné pro ostré a pohodlné vidění. Podíváme se na oční víčka, slzné cesty, okohybné svaly a řasy — tedy na struktury, které tvoří „servisní tým“ oka.

Oční víčka: první linie obrany

Oční víčka jsou pohyblivé kožní záhyby, které chrání oko před vnějšími vlivy. Každé mrknutí je vlastně malý úklid — víčka rovnoměrně roztírají slzný film po povrchu oka, odstraňují drobné nečistoty a zabraňují vysychání rohovky. Mrkáme přibližně 10–15× za minutu, a to zcela automaticky.

Víčka jsou tvořena několika vrstvami: kůží, svalovinou, vazivem a tzv. tarsální ploténkou, která jim dodává pevnost. Uvnitř víček se nacházejí Meibomské žlázy, které produkují lipidovou složku slzného filmu. Ta zabraňuje přílišnému odpařování slz. Když tyto žlázy nefungují správně, vzniká syndrom suchého oka — velmi častý problém dnešní doby. S okem jsou víčka spojena spojivkou, která zajišťuje volný pohyb oční bulvy a díky ní nedochází k žádnému tření mezi okem a víčky.

Víčka také reagují na světlo, únavu nebo emoce. Při ohrožení se reflexně zavírají, aby chránila oko před nárazem nebo cizím tělesem.

Řasy: malé, ale důležité strážkyně oka

Oční řasy (cilia), někdy se nazývají brvy, jsou kožní deriváty, které se složením podobají chlupům a vlasům. Řasa má v průřezu válcovitý protáhlý tvar se zaoblenými konci. Barva řas u jedince odpovídá ve většině případů barvě vlasů, ochlupení.

Počet řas na horním a dolním víčku je rozdílný. Horní víčko obsahuje 130-200 řas, dolní 70-90 řas.

Fungují jako citlivé senzory — když se k oku přiblíží cizí těleso, řasy ho zachytí a spustí reflexní mrknutí. Chrání tak oko před prachem, větrem a drobnými nečistotami. Pomáhají udržovat správné proudění vzduchu kolem oka a snižují jeho vysychání.

Řasy se průběžně obměňují, vypadávají a rostou nové. Délka tohoto cyklu je asi 3 měsíce. Když vypadne, postupně doroste nová. Zánět okraje víček (blefaritida) může způsobit, že řasy rostou nesprávným směrem nebo vypadávají, což je nejen nepříjemné, ale může to i dráždit rohovku.

Slzné cesty: systém, který oko čistí a vyživuje

Slzný aparát je složitý systém, který zajišťuje tvorbu, distribuci a odtok slz. Slzy nejsou jen „voda z oka“. Jsou to komplexní tekutiny obsahující vodu, lipidy, muciny, elektrolyty a antibakteriální látky. Jejich úkolem je:

• udržovat rohovku vlhkou
• vyživovat povrch oka
• chránit před infekcemi
• zajišťovat hladký pohyb víček

V zásadě rozlišujeme 2 systémy a tím je slzovodný a slzotvorný systém.

Slzotvorný systém zajišťuje samotnou tvorbu slz, jak už název napovídá. Slzy vznikají zejména v slzné žláze umístěné v horní temporální části očnice. Odtud se při mrknutí roztírají po povrchu oka. Následná slzovodný systém slzy odvádí z oka pryč. Jedná se o odtok, který začíná v malých slzných bodech v koutcích víček (umístěny u nosu). Pokračují slznými kanálky do slzného vaku a odtud slzovodem do nosní dutiny — proto nám při pláči teče i z nosu.

Když je odtok slz narušen, mohou se hromadit a způsobovat nadměrné slzení, záněty nebo infekce. Naopak nedostatečná tvorba slz vede k suchému oku, pálení a pocitu cizího tělesa.

Slzy hrají důležitou roli při průhlednosti rohovky a její látkové výměně. Během slzení dochází k prokysličení rohovky pomocí slzného filmu, který přivádí kyslík ze vzduchu. Rozprostření slz na ploše oka také zlepšuje viditelnost, protože zmenšuje jeho nepravidelnosti. Slzy obsahují 99 % vody, 1 % chloridu sodného (soli) a velmi malé množství (do 0,5 %) bílkovin a organických sloučenin. Zjednodušeně se jedná vlastně o kapky slané vody obsahující v malém množství bílkoviny. Chemické složení slz má antibakteriální účinky, to zajišťuje likvidaci bakterií v oku a spojivkovém vaku.

Okohybné svaly: precizní motorika, která drží obraz stabilní

Oko se může pohybovat v mnoha směrech díky šesti okohybným svalům. Tyto svaly pracují s neuvěřitelnou přesností a rychlostí — dokážou provést i velmi jemné pohyby, které udržují obraz stabilní, i když se hlava nebo tělo pohybují.

Okohybné svaly jsou:

• přímé (horní, dolní, vnitřní a zevní)
• šikmé (horní a dolní)

Každý z nich má specifickou funkci a všechny musí spolupracovat dokonale synchronně. Jakákoliv porucha jejich funkce — například při obrně nervu, úrazu nebo zánětu — může způsobit dvojité vidění nebo omezení pohybu oka.

Tyto svaly jsou řízeny třemi hlavními hlavovými nervy. Jejich koordinace je tak přesná, že dokážeme sledovat pohybující se objekt, číst drobný text nebo rychle přeostřit pohled z jednoho bodu na druhý. Svaly jsou upevněny na oku v přesných vzdálenostech a tvoří tzv. Tillauxovu spirálu.

V terminologii očních pohybů mluvíme o dukci, verzi a vergenci.

• Dukce je pohyb jednoho oka určitým směrem. Jedná se o abdukci (pohled k nosu), addukci (pohled zevně), elevaci (pohled nahoru), depresi (pohled dolů).
• Verze jsou párové pohyby obou očí ve stejném směru. Konktrétně se jedná o dextroverzi (pohled obou očí doprava), sinistroverzi (pohled obou očí doleva), supraverzi (pohled obou očí nahoru) a infraverzi (pohled obou očí dolů).

• Vergence je pohyb obou očí v protichůdném směru. Jedná se o konvergenci (pohyb očí k sobě, k nosu) a divergenci (pohyb očí od sebe). Konvergence nastává při pohledu na blízký předmět, divergence na vzdálený předmět.

Okohybné svaly pracují spolu (jako tzv. synergisté) nebo proti sobě (jako tzv. antagonisté). Pro lepší pochopení si uveďme příklad:

Při pohledu očí vlevo pracuje zevní přímý sval levého oka a vnitřní přímý sval oka pravého (pracují jako protistraní synergisté). Úměrně k tomu je potlačován vnitřní přímý sval oka levého a zevní přímý sval oka pravého (antagonisté těchto svalů). Mluvíme tedy o spřažených svalech, protože spolu spolupracují se stejnou intenzitou.

Závěr celé série

Tímto dílem uzavíráme naši čtyřdílnou cestu lidským okem. Prošli jsme společně od vnějších vrstev přes optické struktury až po hluboké nervové a podpůrné systémy. Oko je neuvěřitelně komplexní orgán, kde každá část — i ta zdánlivě nenápadná — hraje zásadní roli.

Bc. Alžběta Svobodová